Brutnák nať 50g

Popis:

Jednoletá, drsně chlupatá, 20 až 80 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, chlupatá, v horní části často červeně naběhlá. Listy celokrajné nebo jen málo vroubkované, na okraji často vlnitě zprohýbané, chlupaté, vrásčité, s vyniklou žilnatinou, přízemní listy dlouze řapíkaté, široce vejčité nebo eliptické až kopinaté, v křídlatý řapík zúžené, lodyžní přisedlé, střídavé, vejčitě kopinaté, horní listy po lodyze sbíhavé, ostatní krátce řapíkaté. Květy stopkaté, nící, modré, zřídka bílé, v ústí koruny s bílou pakorunkou. Kvete v V až IX.

Původ:

Je domovem v západním Středomoří a v severozápadní Africe, v ČR je pěstován a občas zplaňuje, zejména v teplejších oblastech. Roste na kyprých a minerálně bohatých půdách.

Léčitelství:

Sbírá se kvetoucí nať (Herba boraginis), v poslední době je oblíbeno i brutnákové semeno. Nať se suší ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C.
Obsahuje slizy, třísloviny (asi 3%), saponiny, minerální látky (draslík, vápník), organické kyseliny, vitamíny, sacharidy, cholin, allantoin, kyselinu křemičitou (asi 2,2%), tanin, asparagin a trochu silic a alkaloidů.
Droga působí projímavě a protizánětlivě, vykazuje mírně uklidňující a posilující působení. Vnitřně je podávána při zánětlivých a vředových chorobách zažívacího ústrojí, při zánětech močových cest a při revmatismu, zevně ve formě obkladů se aplikuje na špatně se hojící rány nebo na bércové vředy, vinný odvar brutnáku se užívá na obklady ledvin, jater, očí či kloubů (obklady uklidňují záněty). Čerstvé brutnákové šťávy (25 až 50 ml, 3x denně) se užívá jako uklidňujícího prostředku při neurastenii, šťáva pravděpodobně působí i jako mírné antidepresivum, často se brutnáku přidává i do tzv. "nervových" směsí. Brutnákové semeno (4x denně na špičku nože) se osvědčilo na regulaci metabolismu např. při revmatismu nebo astmatu.
Nejčastěji se brutnák podává ve formě nálevu, který se podává 2x až 3x denně po 350 ml, jen při urologických potížích se dávkuje 4x denně. 
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Další užití:

Mladé listy brutnáku (které jsou ještě bez chloupků) mají aroma po okurkách a užívají se jako salátové koření, přidávají se do omáček a polévek, jemně rozsekané s cibulí a jinými bylinami slouží k přípravě bylinného másla, bylinných sýrů či smetany. Ze semen se získává olej s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin.

Pěstování:

Množí se semeny, které se vysévají na jaře nebo na podzim, často se množí i samovýsevem. Na polohu i zeminu je brutnák nenáročný a obvykle nevyžaduje žádnou speciální péči. S oblibou jej však napadají mšice.

Brutnák v Českém herbáři z roku 1899:

Brutnák obecný (Borago officinalis). Kořen letní, lodyha přímá, z výší 1—2 stp., listy eliptičné, tupé; květy na hroznech konečných, přímých, barvy chrpové neb červenavé a bílé. Roste v Levantu; u nás v zahradách a také jinde zdivočilý; kvete v květnu až do října.

Listí se jí co salát a potřebuje se též v lékárnách.

Šťáva čerstvá vymačkaná podává se v nemocech horečných za chladidlo a pro občerstvení; též proti píchání v straně, hypochondrii a těžkomyslnosti se užívá.

Popel z nati smíšen s vodou medovou hodí se výborně k umývání krku při záškrtu, k vyplakování úst a mytí jazyka i dásní.

Nať vařená ve víně a požitá účinkuje zdárné, posilujíc a čistíc krev. Kdo má tlučení srdce, vezmi hrsť nati a melisy a dej to do smíšeniny 60 gr. růžové vody s vinním octem, svař to trochu, navlaž tím obkladek a přilož na srdce.

Také odvar upravuje se z rostliny té ve spojení s jinými, a to rozmanitým způsobem.

Květy čisté, samotné jsou prý posilující prostředek pro srdce; listí a květy vařené potřebuje lid francouzský, chce-li užívati pro pocení neb i počištění.